Jsem organizačně analytický typ. Přesto jsem zírala, co všechno mě naučil život s dětmi, manželem a prací v jedné domácnosti. Občas překvapím i sama sebe, že stihnu věci, které z logiky situace stihnout nešly. Čím to je? Ráda bych nabídla jasný návod, ale já ho nevím. Často mi to připadá jako souhra „náhod“ a okamžiků, které se poskládají jako korálky. Přesto mají jedno společné. Těší mě.

Žehlení, žehlení, konce tomu není

„Příště si už nenechám to prádlo tak, abych žehlila 3 hodiny,“ spílám si. Když pak po pár týdnech skříň, kam prádlo připravené na vyžehlení, zase přetéká vím, že jsem se zase neposlechla. Zoufale zírám na tu hromadu a přemýšlím, zda toho potřebujeme tolik. A to mám ohromné štěstí. Manžel pracuje z domova, takže žádné košile! A nebo jen minimum, když zrovna opustí byt. Naliji si dvě deci červeného, nasadím sluchátka, zapnu žehličku a jdu na to. Děti si hrají a já zapínám nějakou z přednášek na YouTube. Po třech hodinách zjišťuji, že bych potřebovala ještě žehlit…

Barevný diář

Ale vážně. Organizace domácnosti, když v ní skutečně jste znamená něco jiného než, když se vrátíte večer, něco sezobnete a nebo ani to ne a o víkendu někam vyrazíte. Jedno není lepší nebo horší, je to jen jiné. Být doma znamená čas si zorganizovat jinak než když jste mimo domov. Obzvlášť, pokud pracujete. Pro mne byl zásadní krok návrat k papírovému diáři. Proč? Protože jsem „viděla“, co kdy mám. Elektronika je fajn na předběžnou kontrolu a vzájemné sdílení, ale mozek potřebuje vidět. Jinak si myslí, že ví…

Jak si zorganizovat čas

Existuje dozajista mnoho studií, chytrých knih a doporučení. Věřím, že jsou prospěšná a mohou řadě lidí pomoci. Já nakonec skončila u zdravého selského rozumu a poctivostí před sebou. Na co jsem přišla?

• Den má sice 24 hodin, ale vy potřebujete i spát. Reálný čas na tvorbu hodnot jakéhokoli charakteru je cca 12-15 hodin. Zbytek jsou různé prostoje, čekání na něco a spánek. I ty lze vyplnit efektivně, ale o tom později…
• Zjistěte, jaké jsou mezníky vašeho dne. Za mne: ranní vstávání, ve všední den odchod do institucí, zahájení přípravy oběda a domácnost, všední dny děti se vrací ze školy, večeře a večerní rituály. Všimli jste si, že tam není zmíněná práce?
• Odpovězte si na otázky: „Kolik času potřebuji k …“ K tomu přidejte alespoň 15 minut a začnete se pohybovat v reálných hodnotách. Žádná z těchto fází bohužel nelze příliš zkrátit.
• Vstávání: Nejsem ranní ptáče, přesto se snažím vstávat kolem 6. hodiny. Nespěchám a stihnu mnohé než jdu vzbudit dětské osazenstvo.
• Příprava jídla a oběd: 2 hodiny. I lehké jídlo typu smažených vajíček nějaký čas zabere, stejně jako následný úklid. Pokud chcete jíst nejpozději v půl 1, je třeba začít po jedenácté.
• Návrat dětí ze školy / učení: Pokud jste s dítětem doma (nemoc…) je třeba si vyčlenit čas na učení, přípravu, vyprávění atd.
• Večerní rituál: Večer s dětmi nezačíná uspáváním. Začíná mnohem dříve! Dítě se před spaním prostě musí zklidnit. Držte se nějakého časového modelu. U nás funguje, že kolem 18:30 je večeře, pak očista, nějaké bavení a před osmou se suneme k postýlkám a uspávání. Když vylezu v devět, jsem za hvězdu.
• Moje velké zjištění? Čím míň spěchám, tím víc toho stihnu… Vím totiž, proč to dělám zrovna teď.

Organizace domácnosti: Co mi pomáhá?

• Jídlo si naplánuji minimálně 3-4 dny dopředu a podle toho nakupuji. Nejsem líná to udělat, vím, že jinak budu zbytečně bezradná a budu ztrácet čas.
• Splněné úkoly v diáři odškrtávám. Tak nějak i můj mozek je začne chápat jako vyřízené.
• Vaření není jen „stání u plotny“. Vaření v praxi znamená: Strčit prádlo do pračky, pověsit prádlo, vyluxovat, vyndat/zandat myčku, zalít kytky… Často, podobně jako u žehlení něco poslouchám nebo „relaxuji“.
• Pokud jsou děti doma, pomáhají. Nebojím se o pomoct říct a nebojím to dát příkazem.
• Když děti nechodí do školy, učivo si rozplánujeme na dny.

A teď ta práce

Ano, doposud jsem psala „jen“ o domácnosti. Kdy tedy pracovat? Víceméně kdykoli je to jen trochu možné. Většinou bývá čas dopoledne, včetně doby vaření. Někdy si vařím na víc dnů, čímž čas ušetřím. Další vlna nastává po obědě a pak samozřejmě večer. V běžných podmínkách je absolutně zoufalý čas odpoledne, kdy děti tvoří úkoly a vyžadují kontrolu a pozornost. Pokud jsou doma, pak se pracovním dnem stává spíš odpoledne, neboť dopoledne se učí. Moje pracovní doba je hodně flexibilní. Podobně jako u organizace domácnosti zde mám diář a zapisuji si, co, kdy a komu odevzdat.

Co je pro práci nejdůležitější?

Když něco chcete udělat, pomáhá vypnout si sociální rušiče. Kontrola facebooku, emailu a jiných komunikačních aplikací nepomáhá. Telefon sice mám zapnutý, ale nevrhám se k němu s každým pípnutím. Pokud je třeba se soustředit, pak i děti musí počkat. Což neznamená, že vám nebudou sedět u nohy nebo na klíně. Jen možná na chvilku přestanou klást otázky… Zároveň je dobré se naučit využít okamžiku. I o tom je organizace domácnosti. Pracovat lze totiž i během toho, co se děti učí. Ne, jinak to obvykle nejde. Luxus dospělého světa s klidem v kanceláři se s tím domácím vesmírem nedá srovnat. Nejsou kompatibilní. Kancelář doma neznamená, že se tam zavřete.

Vaše domácí „kancelář“ je plná zasedačka, kdy každý řeší úplně něco jiného.