Ještě před měsícem jsem tvrdila, že v našem okolí bílé moruše nejsou. Musím připustit, že ony tu jsou, jen jsem vůči nim byla nějaká slepá. Jsou totiž, ano, bílé. A protože mi chybí hlubší znalost stromů, stalo se, že byly mému oku jaksi neviditelné. Chyba napravena a nyní již procházky se psem vedou přes všechny tři stromy, které se nám podařilo objevit. Marmeláda už též vyzkoušena.

Když jsem bílé moruše vítězoslavně donesla domů, setkala jsem se s podezřívavým pohledem dětí i manžela. „Seš si jistá, že je to zralý?“ šťouchali do toho prstíkem. Pokrčila jsem rameny a lehce uraženě prohlásila, že to přeci poznám, ne? Zralé samozřejmě byly a poté co je ochutnali (moc přesvědčování nebylo potřeba) měla jsem co dělat uchránit testovací dávku na marmeládu.

Bílé nebo černé moruše?

Nejlepším způsobem, jak popsat rozdíl mezi bílou a černou moruší je vzít si na pomoc rybíz. Kdo je zastáncem spíše černé nebo červené varianty rybízu, pak ocení kyselinku a výraznou chuť černých moruší. Kdo má rád spíše jemnou chuť s dokonalými odstíny všeho možného, pak ať hledá moruše bílé. Podobně je to i se zráním. Zatímco černé moruše lze podtrhat, tedy nečekat na jejich plně černou verzi, ale spokojit se s temně fialovou (jsou jen kyselejší), na bílé moruše si musíte počkat. Zralé od nezralých odlišíte snadno. Ty zralé jsou jakoby nafouklé a do dlaně skáčou samy. Pokud je moruše tvrdá (i když bílá) nebo nelze utrhnout, nesnažte se. Nebude vám chutnat. Ona totiž nezralá nijak nechutná (ty černé jsou alespoň kyselé). Dalším stádiem bílé moruše je lehce narůžovělá barva, která už bývá zase zralá moc a někdy má už jakýsi „ocásek“.

Různé moruše, podobný vliv na zdraví

Byla jsem zvědavá, zda se vliv bílé a černé moruše na náš organismus nějak liší. Skladba účinných látek (tedy vitaminů, minerálů a podobných radostí) se lehce odlišuje, ale účinky jsou v zásadě velmi podobné. Moruše byly a jsou v klasickém bylinkářství primárně určené na trávení (močopudné a projímavé), odhleňování (podporují odkašlávání) a podporu imunity. Připisuje se jim také protizánětlivý účinek a jsou považovány za přírodní antibiotikum. Černé moruše mají navíc „zdravé“ barvivo. Bílé moruše se zase sušily a používaly jako sladidlo. Mohu potvrdit, že jsou opravdu sladší.

Marmeláda z bílých moruší

Když už jsem letos testovala marmeládu z černých moruší, rozhodla jsem se otestovat i tu z těch bílých. Chvíli jsem přemýšlela, že bych tentokrát dávku odpeckovala, ale přiznám se, že jsem jednoduše byla líná, takže jsem moruše rozvařila a rozmixovala i s pecičkami. Musím říci, že pecičky zůstávají jemné i po zpracování, takže na rozdíl od rybízu v marmeládě nevadí, naopak jí dodávají zvláštní chrumkavý přesah.

Recept jsem použila podobný jako u černých moruší, jen cukr jsem kvůli uchování „světlé“ barvy nechala „nezdravý“ bílý. Nicméně je ho tam tak málo, že jsem se rozhodla prohlásit to za zdravé. Vynechala jsem také lžičku rumu, protože jemná chuť bílých moruší byla zajímavá a výrazná i bez něj.

Shrnutí recept na morušovou marmeládu: Zavařuji s pektinem. Na 500 g rozmixovaných moruší používám 2 lžičky pektinu s lžíci cukru, po povaření přidávám 150 g cukru, případně lžičku kyseliny citronové (spíše méně než více).

Celý recept s postupem můžete prozkoumat v článku Moruše: Udělejte jim v životě místo.

Co se u nás ještě vyrábí?

Mezi další dobroty, které doma tvoříme patří:

• jahodová marmeláda (jahody podporují imunitu, nervy, vhodné při chudokrevnosti)
• hluchavkový sirup na záněty dýchacích cest, regulace menstruace a s protizánětlivým působením,
• pampeliškový sirup jako první pomoc při únavě, podpora při angínách, zlepšuje trávení,
• sedmikráskový sirup na odkašlávání, při horečce, lehce projímavý, močopudný,
• šeříkový sirup na migrénu i bolesti v krku,
• bezový sirup na nachlazení, zácpu a nevolnosti,
• třešňová marmeláda (třešně podporují trávení, podpora pleti, snižují horečku),
• zázvorový sirup jako životabudič a první pomoc zejména při podzimních chřipkách.

A jaké další bylinky u nás nesmí chybět: To se můžete dočíst v mém předchozím článku Moje cesta ke koření, ze kterého se staly bylinky.